¤ Ve škole miluj studování, za školou studuj milování...¤
Ahojky...vitajte na blogu..ehm také malé, bláznivé a zasněné moravačky...xP

Srpen 2008

Česká výprava na LOH v Pakingu

25. srpna 2008 v 12:50 | Jajka
Česká střelkyně Kateřina Emmons a skifař Ondřej Synek po příletu do Prahy.
Česká střelkyně Kateřina Emmons a skifař Ondřej Synek po příletu do Prahy.
foto: Václav Jirsa, Právo

Jen šest medailí přivezli olympionici naposledy v roce 1956

Ze dvou úhlů pohledu lze hodnotit českou účast v Pekingu. Tři zlata jsou úžasná, víc jich olympionici vezli za posledních čtyřicet let jen z Atlanty 1996. Celkově ale jen šest medailí, s tak malým počtem se výprava vracela naposledy z Melbourne 1956. Oproti bojům pod olympijskými kruhy zpřed čtyř let z Atén, kde startoval srovnatelný počet českých reprezentantů, si čeští sportovci pohoršili o dva cenné kovy.
25. 8. 2008 11:31PEKING/PRAHA
Polovina letošních cenných kovů je od střelců. Hlavně díky jim se české účinkování hodnotí jako obstojné. Navíc zásluhou Emmons získal po 12 letech náš sportovec víc medailí na jedněch hrách. Zvládla na jedničku roli favoritky hned v první soutěži her a přidala nečekaný úspěch ve své druhé disciplíně. Životní závod vyšel brokaři Kosteleckému.
O třetí zlato se nezapomenutelným způsobem zasloužila oštěpařka Špotáková. Celkem se početná atletická výprava postarala o deset finálových umístění a i přes několik individuálních výpadků potvrdila pozici jednoho z nejúspěšnějších českých sportů.
Čtyři finálová umístění mají i veslaři, byť asi věřili, že je promění ve víc medailí než jen stříbro Synka. Ze tří medailových želízek na divoké vodě vyšlo také jen stříbro Volfa se Štěpánkem.

Největší zklamání v tenisu a cyklistice

Smolařem výpravy se stal moderní pětibojař Svoboda, který si při cestě za takřka jistou medailí neporozuměl s koněm. I zápasník Švec či vodní slalomář Ježek mohou litovat, že neudělali poslední krok k medaili. Čtyřiadvacetkrát figurují čeští olympionici do 8. místa, znamenajícího zapsání do čestné výsledkové listiny.
Punc velkého zklamání nese vystoupení tenistů, nenaplnily se ani naděje v bikrosu či dráhové cyklistice. Jako neúspěšné se musí hodnotit i vystoupení plavců, z nichž někteří sice překonali české rekordy, ale jejich odstup od světové špičky je až děsivý. Selhání spíš herní než výsledkové nabídly basketbalistky. K povinným vítězstvím další nepřidaly, důležité zápasy výrazně prohrály.
Výprava rozhodně mohla být štíhlejší, pro většinu sportovců bylo už jen prožití olympijské atmosféry zkušeností i testem připravenosti obstát na vrcholné scéně. Ti mladší ji mohou zúročit a pro odcházející generaci zase účinkování v Pekingu představovalo důstojnou tečku za kariérou.
Peking ale ukázal, že dřívější esa českého sportu jako Šebrleho, Tenka či Hilgertovou mohou na olympijské scéně nahrazovat mladší a perspektivu pro Londýn 2012 tvoří talentovaní finalisté, za všechny jmenujme třeba Nef -feho čtyřku nebo atlety Hejnovou a Novotného.
Finanční odměny
Kateřina Emmons1 600 000
David Kostelecký1 000 000
Barbora Špotáková1 000 000
Ondřej Štěpánek Jaroslav Volf800 000
Ondřej Synek600 000
Pozn.: Za zlato se dává milión, dvojice si za stříbro rozdělí 800 tisíc korun, jednotlivec 600. Částky podléhají zdanění.
sob,kez,Sport.cz, Právo

6.medaile na LOH v Pekingu

21. srpna 2008 v 15:12 | Jajka
Česká oštěpařka Barbora Špotáková
Česká oštěpařka Barbora Špotáková
foto: Roman Vondrouš, ČTK

Další olympijské zlato pro Česko získala oštěpařka Špotáková!

Česká oštěpařka Barbora Špotáková se stala olympijskou vítězkou. Zlato v Pekingu vybojovala posledním hodem, kterým vytvořila evropský rekord 71,42 metru. O 64 centimetrů porazila Rusku Marii Abakumovovou, která v průběhu soutěže evropské maximum zlepšila jako první. Už před Špotákovou získali v Pekingu zlaté medaile střelci Kateřina Emmons a David Kostelecký.
21. 8. 2008 14:37 - 21. 8. 2008 14:57 AktualizovánoPEKING
Svým vítězným pokusem zaostala Špotáková jen o 28 centimetrů za světovým rekordem Kubánky Osleidys Menéndezové z roku 2005.
Úřadující mistryně světa vykročila za medailí hned prvním pokusem, kterým často soutěže rozhoduje, ale dlouho se zdálo, že na nejcennější kov nedosáhne. Špotáková zahájila finále českým rekordem 69,22, už před ní však hodila Abakumovová o deset centimetrů dál a usadila se v čele.
OLYMPIÁDA ON-LINE NA SPORT.CZ
Dění 13. dne olympiády sledujte on-line zde.
V polovině soutěže začalo na stadionu Ptačí hnízdo hustě pršet a zdálo se, že se pořadí na předních místech v nepříznivých podmínkách už nezmění. Předpoklady však postavila na hlavu neobyčejně svalnatá ruská oštěpařka.
Ve čtvrté sérii hodila Abakumovová 70,78 a překonala o 58 centimetrů loňský evropský rekord Němky Christiny Obergföllové. Do Pekingu přitom přijela dvaadvacetiletá rodačka z Irkutsku s osobním maximem 67,25 metru.
Špotákové se v mokru nedařilo atakovat hranici 70 metrů až do poslední série, v níž zmobilizovala síly a nečekanou soupeřku v boji o zlato přehodila. Sedmadvacetiletá česká atletka pak už jen čekala s napětím na závěrečný pokus Abakumovové, která předvedla jen 67,52 a skončila druhá.
Ostatní oštěpařky sledovaly boj o zlato z uctivé vzdálenosti. Bronzová Němka Obergföllová, která měla být hlavní konkurentkou Špotákové, hodila 66,13 metru. Až šestá skončila obhájkyně vítězství Menéndezová, za jejímž olympijským rekordem z Atén zaostala česká reprezentantka o jedenáct centimetrů.
Špotáková navázala na olympijské vítězství legendární oštěpařky Dany Zátopkové z Helsinek 1952.
LOH 2008 - ATLETIKA:
Ženy - oštěp:
1. Špotáková (ČR) 71,42 - evropský rekord, 2. Abakumovová (Rus.) 70,78, 3. Obergföllová (Něm.) 66,13, 4. Sayersová (Brit.) 65,75, 5. Neriusová (Něm.) 65,29, 6. Menéndezová (Kuba) 63,35, 7. Madejczyková (Pol.) 62,02, 8. Molitorová (Něm.) 59,64, ...v kvalifikaci 21. Klimešová (ČR) 57,25.

5. medaile na OH v Pekingu

17. srpna 2008 v 16:30 | Jajka

Závod. A pak kulový blesk

+ zvětšit fotografii
Jaroslav Volf (vpředu) a Ondřej Štěpánek na trati pekingského kanálu.
Jaroslav Volf (vpředu) a Ondřej Štěpánek na trati pekingského kanálu.
(Foto: MANAN VATSYAYANA , AFP) PEKING 16. srpna 2008 | 10:39
Stáli vedle sebe a vtipkovali. Deblkanoisté Jaroslav Volf (28) a Ondřej Štěpánek (28) na zrádném olympijském kanále předvedli nejlepší výkon v sezoně a vystoupali na stříbrný schod, když nestačili jen na dlouhodobé vládce disciplíny bratry Hochschornery.
* V Sydney jste skončili pátí, v Aténách třetí, tady druzí. Co si schováváte pro hry v Londýně, které budou za čtyři roky?

Volf: Už jsem říkal, že se musíme s Hochšíkama domluvit, jak to v tom Londýně zamýšlí, jestli tam budou. Aby mělo smysl to zkoušet. (usmívá se) Štěpánek: Myslím, že bychom to mohli do Londýna ještě vydržet...

* Za cílem jste se, Jaroslave, hodně radoval. Říkal jste si, že už máte vrabce v hrsti?

Volf: Spíš jsem byl spokojený s jízdou. Nebyla úplně excelentní, ale na to, jak je to vypjatý závod, tak se nám povedl obstojný výkon. Navíc jsme museli balit. Letadlo vám podle plánu mělo letět za sedm hodin po skončení závodu.

* Takže jste si sbalili věci ještě před startem?

Volf: Já měl zabaleno už předevčírem. (směje se) Štěpánek: Já se zase nechal samozřejmě rozptýlit svými blbostmi a když jsme jeli na kanál, tak jsem zjistil, že nevím, kde mám pas. V batohu nebyl, tak jsem říkal: "Járo, vyraž a já přijedu za tebou." Ale pak jsem zavolal jedné paní do Českého domu, kam nám odvezli věci, a ta v tašce našla pas, který se jmenoval Ondra Štěpánek, tak to bylo v pořádku.

* Tak by si vás tu Číňané nechali...

Štěpánek: To nechci. Chci domů za rodinou. Volf: Máme sice po závodě, ale teď pro nás začíná akce kulový blesk. Musíme zabalit věci tady na kanále, přesunout se do Českého domu, udělat rozhovor, pak jet na letiště. S nějakou dopingovou zkouškou to bude jen tak tak. Teprve teď nám začíná pořádný závod s časem. Do teď to byla nuda. (směje se)

* Závod byl kvůli počasí rozdělený do dvou dnů. Jak jste spali?

Volf: Docela dobře, Jéža (kanoista Stanislav Ježek) mě sice vzbudil asi ve čtyři ráno, když se vrátil z tahu, pak jsem díku bohu ale ještě usnul, takže dobře. Štěpánek: Byl jsem vzhůru už v šest, protože Vávra (kajakář Vavřinec Hradílek) strašně chrápal. Ale v pohodě.

* Bratři Hochschornerové zajeli skvěle. Kde jste na ně ztratili?

Štěpánek: Máme pocit ze druhé půlky finále, že to nebylo úplně podle našich představ, ale na hodnocení je ještě moc brzy. Jsem spokojený s druhým místem. Volf: Myslím, že se na video podíváme až za nějaký čas, teďka to řešit nebudeme. Možná začátkem další sezony si k tomu sednem a koukneme na to.

* Jak dlouho nechcete vidět pádla?

Štěpánek: My máme za čtrnáct dní mistrovství republiky, tak až potom.

* Aha, takže vrchol sezony teprve přijde?

Volf: (směje se) Asi týden na loď nesedneme, ale před mistrákem se půjdeme svézt, abychom nevypadali trapně.

* Ondřeji, co budete zapíjet víc, stříbro, nebo předčasné narození syna Matouše?

Štěpánek: To stříbro bych rád věnoval Matoušovi, který to potřebuje víc, aby bojoval. Ale samozřejmě to musíme oslavit, aby byl zdravý, a také že se to povedlo.

* Co malému Matoušovi pořídíte za vyhrané peníze?

Štěpánek: O tom jsem nepřemýšlel. Zatím máme opravdu všechno. Manželka říkala, hlavně nevoz kraviny nebo nějaké plyšáky, tak přivezu medaili. Martin Prachař Lidové noviny

4. medaile na OH

17. srpna 2008 v 16:26 | Jajka
Skifař Ondřej Synek se chladí ledem v cílovém prostoru poté, co vybojoval 16. srpna na olympijských hrách v Pekingu stříbrnou medaili.
(Foto: Roman Vondrouš, ČTK)
Skifař Ondřej Synek se chladí ledem v cílovém prostoru poté, co vybojoval 16. srpna na olympijských hrách v Pekingu stříbrnou medaili.
PEKING 16. srpna 2008 | 13:54
Pouze osm desetin vteřiny dělilo skifaře Ondřeje Synka od zisku zlaté medaile na olympijských hrách v Pekingu. Pětadvacetiletý sportovec byl s odstupem několika minut po projetí cílem se svým výsledkem přece jen spokojenější než bezprostředně po závodě.
Nejlepší český veslař současnosti ve finále nedokázal porazit jen obhájce titulu z Atén Olafa Tufteho a skončil druhý. V závěru se přitom zdálo, že se mu přibližuje a má šanci jej předstihnout. Zkušený Nor ale jeho finiš odrazil a vyhrál.

Odstup od prvního místa mu ale tak malý nepřipadal. "Málo, málo... Z mého pohledu je to o hodně. Půl lodě, to je v tom finiši ještě hodně velkej kus. Může se zdát, že je to relativně málo, ale stojí to hrozně moc sil," řekl Synek.

O tom, že by Tufteho porazil, kdyby se jelo ještě několik metrů, se nechtěl ani bavit. "Kdyby to bylo o 200 metrů delší, tak umřu. To se takhle nedá brát. I kdyby to bylo o kousek delší, tak ho nepředjedu," podotkl.

Veslaři mají totiž přesně rozložené síly na dva kilometry. "Člověk jede nějaký tempo, jak se přiblíží poslední pětistovka, tak se do toho kopne a počítá s tím, že už bude jenom pět set metrů," vysvětloval.

Synek přitom absolvoval závěrečnou čtvrtinu trati v nejrychlejším čase. "Chtěl jsem medaili, tak jsem se snažil," řekl. Trochu ho ale překvapilo, že jeho soupeřem byl ještě v té chvíli Belgičan Tim Maeyens, který jel životní závod. Nakonec ale skončil čtvrtý.

Českého reprezentanta překvapil i finálový výkon Tufteho, v minulých dnech v Číně hodně nevýrazného. "Absolutně jsem nepočítal, že by takhle jel, hodně mě překvapil," přiznal.

Naopak s úřadujícím světovým šampionem Mahem Drysdalem počítal Synek v boji o medaile i přesto, že také v posledních dnech neměl zrovna ideální formu. Drysdale také dlouho vedl, ale v závěru mu došly síly. "Toho jsem si ale nevšiml. Myslel jsem, že bojuji o druhé a třetí místo," uvedl Synek.

Bezprostředně po skončení finálové jízdy byl naprosto vyčerpaný. Po krátkém rozhovoru do televize si musel sednout na zem a za asistence lékařky si ledem chladil krk a nohy, které ho pálily. "Ani nejdou natáhnout, křeče do svalů, bolí hlava. Prostě únava, celý tělo v křeči," popsal svůj stav, kterým si projde po každém vypjatém závodě. "Člověk jede úplně naplno, vydá se. Pak už nemá žádnou energii," řekl loňský vicemistr světa.

Po pár desítkách minut už byl ale schopný myslet i na další velké závody, ve kterých, jak doufá, se jednou dočká i zlaté medaile. "Ještě jsem nevyhrál žádný velký závod. Byl jsem dvakrát druhý, jednou na mistrovství světa, jednou teď na olympiádě. Určitě chci vyhrát. Musím se snažit dál," uvedl Synek. Myslel už i na další hry v Londýně. "Je to moje druhá olympiáda, první medaile. Když se mi to v Londýně povede zopakovat, nebo vylepšit, tak se nebudu zlobit," dodal Synek.
Lidovky.cz

3.medaile na OH

14. srpna 2008 v 17:21 | Jajka
Česká střelkyně Kateřina Emmons se stříbrnou medailí ze sportovní malorážky z OH v Pekingu
Česká střelkyně Kateřina Emmons se stříbrnou medailí ze sportovní malorážky z OH v Pekingu
foto: Roman Vondrouš, ČTK

Medaile spadla z nebe, netajila Kateřina Emmons, když ke zlatu přidala stříbro

K sobotní zlaté medaili vystřílené vzduchovkou přidala ve čtvrtek Kateřina Emmons na olympijské střelnici placku stříbrného ražení. Hodně nečekanou, protože ji trefila z malorážky, která v minulosti nebývala právě její nejsilnější a nejoblíbenější disciplinou. "Však říkám, že mi to stříbro spadlo z nebe," smála se Kateřina Emmons, když po dekorování slezla ze stupně vítězek.
14. 8. 2008 14:44

Kdy jste uvěřila, že jste v Pekingu získala druhou medaili?

Až když mi táta ukázal, protože ani on moc nevěřil a na tabuli se díval hodně dlouho. Myslela jsem, že se držím kolem čtvrtého místa. Slyšela jsem, že rány jsou vysoké a že ostatní holky se drží slušně. Netušila jsem, zda na ně ztrácím nebo jestli jsem se posunula nahoru, myslela jsem, že půjde spíše o to, abych si pozici udržela.

Nevadila vám bouřlivá atmosféra? Vždyť Číňané fandili při střelbě jako na fotbale...

Naopak, mě hecovala. Přesně tohle dodává střelbě atmosféru, která jí chybí, takže bych ji brala v každém závodě. Na devítky neměla atmosféra vliv. To byla moje chyba, neboť jsem byla málo trpělivá. Před poslední finálovou ránou jsem si proto řekla, že musím být trpělivější a povedla se mi.

Na stupních vítězek bylo vidět, že si vyhlášení užíváte víc, než v sobotu po vyhrané vzduchovce. Opravdu jste byla v takové pohodě?

Tenhle závod jsem si chtěla užít se vším všudy a povedlo se mi to i s medailí, což jsem nečekala.

Kdyby vám někdo před zahájením olympiády řekl, že budete mít zlato a stříbro, co byste odpověděla?

Ve vzduchovce bych to ještě vzala. Zlato je nejvyšší cíl a já si ho přála. Ale kdyby mně někdo předhodil, že budu mít i stříbro z malorážky, asi bych předhodila, že se zbláznil. O medaili jsem si netroufla ani snít, mým přáním byla účast ve finále. Měla jsem ale dobrý den, zatímco ostatní kazily. Kdyby jim závod vyšel, v životě bych se tak vysoko nedohrabala a zůstala bych čtvrtá nebo pátá. Medaile opravdu spadla z nebe.
Více o stříbru Kateřiny Emmons čtěte zde.

Měla jste zlatou medaili s sebou na střelnici?

Kdepak, zůstala na pokoji.

Která medaile je hezčí? Zlatá nebo stříbrná?

Ony jsou obě pěkné. A vůbec, i s tou aténskou dělají pěknou kolekci.

Vaší hlavní disciplínou je vzduchovka, v malorážce zatím tak silná nejste. Nemá pro vás tohle stříbro svým způsobem cenu zlata?

Asi ano, i když jsem letos na malorážce hodně zapracovala. Dokonce i jeden závod Světového poháru jsem vyhrála, ale jen za 578 bodů, což je poměrně nízký výsledek. A navíc se tehdy v Sydney nesešla tak velká konkurence, jako teď na olympiádě. Tady jsem si přála hlavně účast ve finále a aby mi v eliminaci vyšla poloha vkleče, což se povedlo. Končila jsem sice devítkou, ale nad tím už jsem mávla rukou.

Pouze Emil Zátopek, Věra Čáslavská, Martin Doktor, Jiří Raška a Kateřina Neumannová získali na jedné olympiádě dvě medaile. Teď jste k nim přibyla vy...

Vůbec nevím, co na to říct... Samozřejmě to těší.

Jaké podmínky panovaly na střelnici?

Výborné, což mi také docela nahrálo. Kdyby byl vítr, vkleče ani vleže bych soutěž tak dobře nezvládla. I bezvětří mně hrálo do noty, takže vlastně nebylo nic, co by mně rozhodilo.

Bylo pro vás velkou vzpruhou, když za vámi manžel Matt na střelnici přišel?

Nejprve tvrdil, že na střelnici nebude, ale ráno názor změnil, neboť si prý nemohl nechat závod ujít. Teď se budu věnovat já jemu. Má také velké šance a nechci, aby je pokazil kvůli tomu, že se rozptyluje mými věcmi. Proto odložím medaile stranou a doufám, že se budeme radovat i z jeho olympijských kovů.

Když vám v eliminaci nešel nástřel v poloze vstoje, manžel vám něco šeptal do ucha?

Říkal, co pomáhá jemu, když se nevede. Třeba odejít a znovu se vrátit. Poradil mi, ať si rozepnu střelecké kalhoty i střelecký kabát a znovu si je zapnu. A hlavně ať zkusím být trpělivá a pracuji na každé ráně co nejlíp.

Jak velkou zásluhu má na vašem zlepšení v malorážce manžel?

Matt je neuvěřitelně dobrý malorážkový střelec, on na tom má určitě velkou zásluhu. My jsme spolu pilovali ty ležáky a klečáky,stejně jako s tátou a se sportovním ředitelem a bývalým trenérem Vladislavem Šaňákem, který dovedl tátu v roce 1986 k titulu mistra světa.

Na polohu vkleče vám už nezbývalo moc času. Hodně jste ho ztratila, než jste začala střílet vstoje...

Zariskovala jsem. Necítila jsem se dobře, byla jsem hrozně unavená. Měla jsem prostě takový nepříjemný pocit, jaký na mě dolehl první tři dny po příletu, než se všechno srovnalo. Ale polohu vstoje jsem nechtěla pokazit, protože by mi soupeřky bodově hodně utekly. Polohu vkleče jsem před olympiádou hodně trénovala, proto jsem to riskla, věřila jsem si na ni. Věděla jsem, že když mi půjde, budu střílet rychle a dobře, což se nakonec splnilo. Hodně času jsem dala stojáku. Cítila jsem, že mě unavené tělo neposlouchá. Nakonec jsem ale položku odpracovala dobře, protože jsem vystihla moment, kdy byl tep po zadržení dechu nejklidnější.

Před vzduchovkou vám neudělala dobře kukuřičná kaše. Co jste snídala před závodem v malorážce?

Chleba s máslem. Nemohla jsem do sebe dostat ani sousto. Takové dva malé chlebíčky jsem jedla asi patnáct minut. Pak jsem kousla do banánu, jenže ani ten mi před závodem nejel. Když mám předstartovní horečku, nemůžu prostě jíst. Až po závodě přišel hlad.

Malorážku jste moc v oblibě nemívala, už jste přítelkyně?

Na olympiádě ke mně byla až extrémně přátelská a moc hodná. Myslela jsem, že bych mohla nastřílet tak 582 až 584 bodů, ale nakonec z toho vylezlo 586, což pro mě bylo super. Ona byla původně registrována v USA, teď už je ale moje.

V čem se malorážka se vzduchovkou doplňují nebo liší?

Malorážka je jiná. Hodně záleží na technice, není tak monotónní, navíc musím počítat i s počasím a větrem. Velice důležité je také kvalitní střelivo, které vybíráme dlouho dopředu. I to mi trochu rozšiřuje obzory. Navíc v malorážce nejsem tak dobrá, což mně drží při zemi, abych se věnovala práci a nespoléhala, že desítky padnou automaticky. Myslím, že už jsem dospěla do fáze, kdy jsem schopná zvládnout obě disciplíny, aby to neuškodilo jedné ani druhé.

Při svých závodech vypadáte klidně. Budete při Mattových nervózní?

Jako blázen... Moc mu přeji, aby také získal medaile. Má na to.

Nemůže mít vaše druhá medailová radost negativní vliv na Matta?

Nebude. Medaile zabalím, dám je tátovi a na pokoji nebude nic, co by mu mé stupně vítězů mohlo připomínat. Nikoli snad proto, že by neměl z mých úspěchů radost, ale teď přichází čas jeho závodů, což budu maximálně respektovat. Nechci udělat nic, co by ho rozhodilo. Dovedu si představit, že kdyby on závodil první a měl dvě medaile, cítila bych se malinko pod tlakem. Proto udělám všechno, abych ho dostala do pohody.

Bude mít počet získaných olympijských kovů vliv na velení v rodině?

To určitě ne, velet bude Matt. Nic se nezmění.

Po sobotním závodě jste slíbila čínské soupeřce Tu-Li kytku, dostala ji?

Sobotní nedostala, protože kytka zvadla a byla ošklivá. Dala jsem jí proto tu, kterou jsem dostala ke stříbrné medaili.

Máte zprávy z domova, jaké budou v Plzni oslavy?

Dostala jsem malou hlášku, že slavit se bude na nádvoří pivovaru. Organizuje to můj kamarád Radim Novák. Vždycky máme oslavu na střelnici, letos chce můj kamarád Radim Novák uspořádat něco malinko většího.

Prý už jste mluvila s maminkou, co vám říkala?

Byla hrozně šťastná. Pak nám ale půlroční syn mé mladší sestry Aleny Štěpánek telefonát přerušil, protože vytáhl šňůru. Dobýval se k ní tak dlouho, až ji vytáhl.

Uděláte si výlet po Pekingu?

Asi ne. Pochybuji, že Mattovi se bude chtít do města. Možná si ještě jednou dojdeme do čajovny, ale ani Zakázané město mě zase až tak neláká. Spíš bych chtěla vidět Velkou čínskou zeď, což vyjde jindy. Ale krásných zážitků si z Pekingu odvezu i tak dost.

V úterý se vracíte domů. Poletí Matt s vámi?

Přiletí později, protože musí do USA kvůli zbraním. Objeví se v Čechách na měsíc někdy 23. srpna. Pojedeme na Moravu, na Slovensko, zastavíme se u Martina Tenka v Ostravě. Na chození po městech moc nejsme, ale navštěvovat hrady a zámky nás baví.
Karel Felt (Peking),Sport.cz, Právo

Děkuju :o)

14. srpna 2008 v 17:20 | Jajka |  Výhry

Půlnoční mše

10. srpna 2008 v 16:13 | Jajka |  Jája spisuje...
Půlnoční mše

ZEMĚ POHÁDEK - vypravování

10. srpna 2008 v 16:05 | Jajka |  Jája spisuje...
ZEMĚ POHÁDEK
(vypravování)

Alexův příběh

10. srpna 2008 v 15:56 | Jajka |  Jája spisuje...
ALEXŮV PŘÍBĚH

2. zlato na OH v Pekingu

10. srpna 2008 v 11:12 | Marci

Olympijský vítěz David Kostelecký (uprostřed) s druhým v pořadí Italem Pellielem (vlevo) a třetím Alipovem z Ruska.

David Kostelecký famózně vystřílel pro Česko druhé olympijské zlato!

Brokový střelec David Kostelecký vybojoval na olympijských hrách v Pekingu zlatou medaili. Třiatřicetiletý mistr Evropy z roku 2002 se po kvalifikaci dělil o vedení s obhájcem prvenství z Atén Alexejem Alipovem z Ruska, ale ve finále ani jednou neminul a po sobotním úspěchu Kateřiny Emmons získal druhé olympijské zlato pro Českou republiku.
10. 8. 2008 04:58 - 10. 8. 2008 10:45 AktualizovánoPEKING
Kostelecký a Alipov měli po kvalifikaci trapu na kontě 121 ze 125 možných bodů a český reprezentant byl hodnocen na druhém místě jen vinou horší předposlední položky. Ve finále byl ale naprosto suverénní, když v hustém dešti ani jeden z 25 terčů neminul a vyhrál s komfortním náskokem tří ran před Italem Giovannim Pellielem. V celé dvoudenní soutěži mu uletěly jen čtyři asfaltové terče.
"Trénovali jsme na tenhle moment velkou dobu. Už jsem věděl po třiadvacáté ráně, že to je doma," komentoval po závodě své vítězné gesto Kostelecký. Po sobotní první části kvalifikace pekingskou soutěž vedl, ale netušil to. Přes noc se to nedozvěděl, kouč mu to neprozradil, aby zůstal klidný. Přesto se to k němu dnes ráno doneslo. "Pořadatelé mi dali nějaký dárek se slovy, že jsem první, takže jsem se to dozvěděl," vyprávěl s úsměvem Kostelecký. "Ale povedlo se mi zkoncentrovat a věděl jsem, jak musím střílet," uvedl střelec.
Před osmi lety v Sydney skončil ve finále poslední šestý, po kvalifikaci přitom tehdy útočil ze třetího místa také na medaili. Na tehdejší závod si prý vůbec nevzpomněl. "Je to přeci jen už osm let," řekl Kostelecký.
V dnešním finále začalo ve čtvrté sérii pršet a lehce se zvedl vítr. Zatímco ale ostatní chybovali, Kostelecký získával na jistotě. "Já mám rád střílení v dešti, i když to je pro všechny obtížné, protože flinta v ruce klouže," líčil.
Byl navíc ve výhodě, protože celý závod vedl. Ve finále měl nejprve jednu, v jejím průběhu pak už tři rány náskok. "Takže jsem si říkal, že to musím udržet," řekl. Závod si užíval. "Bavilo mě to, byl to dobrý zážitek sám sebe pozorovat, co tam dělám," usmíval se. Prý si čerstvý úspěch ještě v hlavě nesrovnal. "Ještě je brzy na to, abych si to uvědomil, mám toho ještě moc v hlavě," dodal.
Po Kosteleckého triumfu patřilo České republice čtvrté místo v aktuálním pořadí zemí podle medailí. Výprava se už rozhodně vrátí z Pekingu s lepší bilancí než před čtyřmi roky, protože dva olympijské vítěze měli Češi naposledy v Sydney 2000, kdy vyhráli oštěpař Jan Železný a kajakářka Štěpánka Hilgertová. V Aténách to byl jen desetibojař Roman Šebrle.

1. zlato na OH v Pekingu

9. srpna 2008 v 14:39 | Jajka
Střelkyně Kateřina Emmons se raduje s otcem Petrem ze zlata v olympijském závodě ve vzduchové pušce. foto: Desmond Boylan, Reuters

Zlatá střelkyně Emmons: Nechtěla bych úplně skončit ani po dítěti

Vůbec první zlatá medaile na devětadvacátých olympijských hrách míří její zásluhou do České republiky. Střelkyně Kateřina Emmons navíc svým sobotním výkonem vytvořila nový olympijský rekord. "Táta zvedl palec nahoru. Bylo to příjemné překvapení. Nemyslela jsem si, že finále střílím tak dobře. Já ze střeliště na tabuli nevidím a výsledky ostatních moc nesleduji," popsala v rozhovoru pro Právo, jak se o svém vítězství dozvěděla.
9. 8. 2008 13:45PEKINGUž vám došlo, že jste olympijská vítězka?
Kdepak, ještě ne, teprve to přichází a naplno přijde poději. Ale jsem nesmírně šťastná.
Byl to těžký závod?
Jeden z nejtěžších v mojí kariéře. Snažila jsem si stres nepřipouštět, ale před samotným začátkem jsem byla nervózní a nebylo mi nejlépe. Už na začátku jsem byla vyčerpaná. Nechtěla jsem ani přemýšlet. Jen jsem si řekla, že si stoupnu na svoje stanoviště a budu střílet co nejrychleji, ale také nejpřesněji, abych neztrácela čas mezi ranami. A ono to tam padalo. Byla jsem dost přesná, ale ty desítky na mne nečekaly, musela jsem si pro ně tvrdou prací dojít. Světový pohár, který jsem tu vyhrála na jaře ve vyrovnaném světovém rekordu, byl oproti sobotnímu závodu procházkou růžovým sadem.
Kdy vás napadlo, že byste závod mohla dotáhnout na absolutní nástřel 400 bodů?
Když už jsem měla třicet desítek a šlo mi to, tak jsem si řekla, že si závod přeci nepokazím a dám čtyřstovku. Na tu jsem čekala celou kariéru. Ta mne konečně zařadí tam, kam patřím, tedy nahoru. Fakt, že k tomu mám všechny olympijské rekordy v této disciplíně, tedy i finálový, to bylo něco navíc.
Vy jste ale tuto absolutní hranici už několikrát překonala...
Asi čtyřikrát, ale doma a na závodech, z nichž se světové rekordy nepočítají. Za úplně první čtyřstovku někdy před sedmi roky mi dal táta prsten se čtyřmi kamínky. Teď asi půjdu ke zlatníkovi, aby mi tam vyryl čtyři čárky a pátou je přeškrtl, jako na pivním tácku... Nosím dva prsteny, víc jich mít nemusím.
Po dvaatřicáté ráně jste si šla odpočinout. Bylo to proto, že jste trefila 10,1, tedy nižší desítku?
V základním závodě se na desetiny nepočítá. Měla jsem zkrátka desítku. Potřebovala jsem si jen odpočinout. Věděla jsem, že mi to jde, měla jsem dobrou stabilitu, ale tělo se začalo kývat. Už nereagovalo tak dobře. Já šla doleva, flinta doprava. S tátou a Mattem jsme si jen pár minut popovídali. Oba mi řekli, že už to mám dostřílet na čtyřstovku. Zbývalo osm ran a já věřila, že to dotáhnu.
Tušila jste po základním závodě, že vedete?
Tak nějak ano. Za čtyřstovku se tleská a nikomu jinému diváci netleskali. Ale byly tam další tři závodnice, které měly o jediný bodík méně, to není mnoho. Kdyby některá z nich měla ve finále pevnější nervy, tak mě mohla i převálcovat.
K tomu se chystala Chorvatka Pejčičová, když se vám po třetí ráně přiblížila na tři desetiny bodu...
To jsem vůbec nevěděla, i když jsem tušila, že bude blízko. Ale chybičky jsme dělaly všechny. Já je dělám z nedočkavosti a rána pak jde na terči dolů. Potom jsem všechno napravila čtvrtou ránou 10,9. Po osmé ráně jsem si říkala, že už jsem na stupních, když to Du-Li tak kazila.
Kdo vám první řekl, že jste zlatá?
Táta zvedl palec nahoru. Bylo to příjemné překvapení. Nemyslela jsem si, že finále střílím tak dobře. Já ze střeliště na tabuli nevidím a výsledky ostatních moc nesleduji. Hlavně nemám v hlavě kalkulačku, abych počítala, kdo jak na tom je. Samozřejmě ale tuším, jestli se mi někdo blíží nebo mě přeskočil.
Jak váš závod prožívali táta trenér a manžel?
O tátu jsem měla strach, aby to vůbec přežil. On je mnohem nervóznější než já. Snaží se to na sebe stáhnout. Strašně si přeje můj úspěch. Matt je trochu klidnější. Oba mi ale moc pomohli. S oběma si ráda popovídám. Sama jsem při závodě v klidu. Vím, proč tam jsem, čeho chci dosáhnout a co pro to musím udělat. Vím, že nesmím škubat flintou při spouštění, na to se soustředím. O dobrý výsledek vždycky bojuji jako lev, což stojí hodně sil.
Ve finále jste střílela jako poslední, až pět sekund před limitem pětasedmdesáti vteřin. To byla psychologická zbraň na soupeřky?
Kdepak, to je můj normální finálový styl.
Snažila jste se hodně zadržovat slzy na stupních vítězů?
Nechtěla jsem brečet jako malé dítě. Cukaly mi koutky, ale ustála jsem to. Vyplakala jsem se štěstím Mattovi na rameni. S velkou chutí jsem si zazpívala hymnu.
I ve finálové hale, bylo horko. Dělá vám zdejší počasí problémy?
Takové vedro a dusno nemusím. Měla jsem tři dny problémy s aklimatizací, což se mi nestává. Byla jsem z toho na nervy, ale čtvrtý den se všechno srovnalo.
Pomáhají vám korálky od táty, které koupil v Thajsku od mnicha?
V nich to určitě není, ale když se na ně podívám, vzpomenu si, co mi říkal.
Dá se pekingský olympijský závod srovnat s tím bronzovým v Aténách?
Je to jiné. Ale tenkrát jsem měla také ohromnou radost. Vystřílela jsem medaili.
Kam si olympijské zlato uložíte?
Zatím mám všechny medaile v košíčku, ale chci si na ně pořídit věšáčky a vystavit si je.
Ve čtvrtek vás čeká sportovní malorážka na 3x20 ran. Co budete do té doby dělat?
Odpočívat. Natrénováno mám a vzduchovka mě stála strašně moc psychických i fyzických sil. Především se ale nebudu tak stresovat, jako před vzduchovkou. To už bych nezvládla, protože malorážka je mnohem náročnější.
V čem je hlavní rozdíl, kromě délky závodu a úplně odlišné zbraně?
Vzduchovka je pořád moje hlavní disciplína. Mám ji zažitou. Vím, co dělám, i to, že když to udělám dobře, tak to vyjde. V malorážce takovou jistotu nemám. Navíc je technicky náročnější. Především si chci ten závod užít. Ale s co nejlepším výsledkem.
Budete měnit svoji vzduchovku Anschütz, o níž táta říká, že už je moc stará?
Mám ji od roku 1999. Pořád slouží dobře, takže o tom zatím neuvažuji. Je ale hodně vybíravá na diabolky. Musíme pečlivě zkoušet a vybrat tu nejlepší sérii. Pro top výkony to je důležité.
Váš manžel Matthew Emmons před čtyřmi roky vyhrál malorážku vleže a ve finále na 3x40 ran pak poslední ránou přišel o zlato, když trefil cizí terč a měl nulu...
Myslíte, jako že by mě mohlo potkat totéž? Tak to ne! Já se vždycky ujistím, že střílím na svůj terč. Matt už si z toho dělá legraci. To byla tak neskutečná blbost, že se tomu dá jen smát.
Prý se chystáte založit po olympiádě rodinu?
To chceme. Pracujeme na tom. Ale není tak, že nám tikají biologické hodiny. Až se zadaří, tak otěhotním.
Kdy se po založení rodiny chcete ke střelbě vrátit?
Nechávám to na budoucnosti. Ráda bych byla schopná se vůbec vrátit, a pokud ano, tak co nejdřív. Nechci skončit, i když se říká, že v nejlepším se má přestat. To se mi teď nechce.
Ale po Aténách jste skončit chtěla. Táta to nesl hodně těžce, ale manžel vám konec rozmluvil...
Udělal dobře. Normální je, že každý sportovec má tyhle vlnky nahoru a dolů. Už jsem si to vyřešila a vrátila se ještě lepší.
Teď se k vám určitě pohrnou sponzoři, zpeněžíte svoje zlato?
Jestli nějakého sponzora uvidíte, tak sem s ním... Určitě mi pomůže agentura Sport Invest International, která mě zastupuje. Budu sponzory potřebovat, abych mohla dál střílet a létat častěji z USA do Evropy. Nebude to na všechny závody, hlavně po dítěti určitě ne, ale s Českým střeleckým svazem se určitě domluvíme. Sám by to neutáhl, protože budu nejdražší střelkyní a já bych nechtěla, aby to bylo na úkor ostatních. Tím neříkám, že vezmu každou reklamu, tatrmana ze sebe dělat nebudu. Ale uvědomuji si, jak důležití sponzoři jsou. Pokud by bylo hodně zle, musela bych se střílením skončit. K tomu snad nedojde.
Budete žít v USA, nebylo by jednodušší přijmout jejich občanství a střílet za ně?
Já chci střílet za Česko, mám tu naši zemičku moc ráda. Tohle by bylo úplně nejkrajnější řešení, kdybych neměla prostředky na létání domů.
Tak přemluvte Matta, ať střílí za Česko a žijte tady?
Možná by se ani moc nebránil... My jsme se ale rozhodli žít v USA. Nebude to na Aljašce, odkud Matt pochází, je to hlavně pro moje rodiče daleko. Ani v Coloradu nezůstaneme, i když tam žijeme v Centru olympijské přípravy sportovců USA. Líbí se nám v Minnesotě. Tam si chceme postavit dům. To nebude levné, takže každý dolar či koruna se hodí. Včetně miliónu za olympijské zlato.
Karel Felt (Peking),Sport.cz, Právo

1. rok působení

4. srpna 2008 v 14:37 | Jajka |  Základní údaje o blogu
A je to tu...zítra bude mít můj blog 1. rok působení. Doufám že ten celý rok to tu nebylo moc nudné, ani moc živé.Tak akorát. Jsem ráda a těší mě že sem chodí čím dál více lidí. Můj bloček vám za to také děkuje, jelikož kdyby jste ho neprohledávali a nezkoumali asi by se ukousal nudou. Budu se snažit aby se tu i nadále objevovali samé zajímavé věci...a nejen já ale i Marci.
Tak vzhůru do dalšího roku......
Vaše .......

Za hudební bleskajdu

4. srpna 2008 v 14:29 | Jajka
Fakt se omlouvám že mi to tak dlouho trvalo.
Všichni ste se snažili a i když některé odpovědi nebyli správné i tak si všichni zaslouží odměnu, za snahu.Vaše odpovědi se mi moc líbyly.Vím že všichni nemůžou vědět jaké vlastnosti mají tóny a tak, jen sem chtěla aby to byla trošičku zapeklitější bleskovka než na jaké narážím na některých blozích.A teď pojďme k odměnám.
1. Pro Lejču:

)
4. Pro Wewušku:
A co bych tak ještě dodala...kopírujte moje ..,,výtvory" se zdrojem a napište komentík, abych se mohla podívat taky na váš bloček...x)